- Page 8
To, že se mezi Spojenými státy americkými a Kanadou táhne nejdelší hranice na světě je notoricky známý fakt. Není proto divu, že místy hranice kopíruje přírodní reliéf a sama příroda tyto dvě země od sebe odděluje. Skvělým příkladem je řeka Sv. Vavřince, která odvádí vodu, a zároveň sama tvoří přírodní hranici, z největšího komplexu sladkovodních jezer na světě – z Velkých jezer. Přestože se o jejich březích nedá hovořit jako o „mořské pláži“, jejich rozloha a objem zadržované vody je rozhodně nezanedbatelným údajem. Pojďme si tedy jednotlivá jezera představit.
Velká trojka
Začněme nejprve u největšího z nich, u Hořejšího (někdy se udává název Superior). Jen pro představu, toto druhé největší jezero světa dosahuje šířky 260 km a délky úctyhodných 560 km. K rekreaci se hodí hlavně jižní břehy, neboť právě tam je pobřeží písečné a vstup do vody pozvolný, naopak severní poloostrov láká na divoké peřeje, černá skaliska a fascinující scenerie, zvláště na podzim. Okolí jezer (hlavně Huronské a Hořejší) je nádherné, divoké a může se stát, že po dobu vašeho putování nepotkáte lidskou nohu
Hořejší jezero má divoké pobřeží, John Kocijanski
Zajímavostí Huronského jezera je bezesporu ostrov Manitoulin, největší ostrov ležící na jezeře, který je sám o sobě dosti kuriózní. Nejenže sám leží na jezeře, i na něm samotném se nacházejí jezera a na těchto jezerech další ostrovy. Pokud byste byli z toho příliš zmatení, můžete nad celou touto problematikou popřemýšlet během prohlídky jednoho z mnoha pobřežních měst.
Huronské jezero a jeho břeh, Jimmy Brown
Michiganské jezero je rozhodně turisticky nejoblíbenější lokalitou. Spousta slunečných dní, písečné pláže a duny, majáky. Nejkrásnější majáky naleznete v Ludingtonu, kde se vám okamžitě vybaví vzpomínky na dovolenou u Středozemního moře. Druhým klenotem je maják Point Betsie, který se nachází na pobřeží Orchard State Beach Parku.
Point Betsie, Jim D.
Erijské a Ontario
Erijské jezero mělo ve své historií dosti namále, a i v dnešní době, přestože se situace zlepšila, je jezero silně znečištěné a v některých úsecích dokonce prohlášeno za mrtvé. Hlavním znečišťovatelem byly kromě továren na břehu i domácnosti. Na druhou stranu má Erijské jezero i romantickou stránku a to tzv. Windsor – most, v jehož okolí najdete spoustu růžových zahrad a parků.
Posledním a nejmenším jezerem je jezero Ontario, jehož vody jsou neobyčejně čisté a průzračné. Právě z tohoto jezera je odváděna voda Sv. Vavřincem do Atlantského oceánu.
Východ slunce nad Ontariem, Joe de Sousa
Faerské ostrovy se nacházejí na severu Evropy, v pomyslném středu mezi Norskem a Islandem. Toto souostroví čítající bezmála 800 ostrůvků velikosti stovek kilometrů čtverečních, po skalnaté výběžky z mořského dna. Stejně jako Grónsko, jemuž byl věnován jeden z předchozích článků, i Faerské ostrovy patří pod správu Dánského království, přestože má vysokou míru autonomie – vlastní parlament, měnu, vlajku a i když nejsou součástí Evropské unie, můžete cestovat jen s občanským průkazem. Počasí na Faerských ostrovech bývá proměnlivé, avšak díky Golfskému proudu jsou zimy mírné a téměř bez sněhu.
Hlavní město a jeho architektura, Davide Gorla
Pozorování papuchalků a hlavní město Tórshavn
Nejprve zamiřme do hlavní ho města do Tórshavn, jehož název může být překládán jako Thorův přístav, a který silně odkazuje na severskou mytologii. Nepředstavujte si však velkoměsto, populace činí necelých 20 000 obyvatel, což je téměř polovina celkového počtu lidí žijících na Faerských ostrovech. Město láká na historické jádro – udržované barevné dřevěné domky s trávou pokrytou střechou, na které rádi a často usedají racci. Rovněž stojí za návštěvu osada Saksun, k níž se dostanete pěšky za dvě hodiny, obklopená zelenými kopci a vysokými horami.
Malebné údolí Saksun, Stig Nygaard
Nasedněme na trajekt a nechme se odvést na jeden z ostrovů, který je typický svými barevnými, pro někoho možná vtipnými, obyvateli. Jedná se o ostrov Mykines a údajně by na něm měla vyskytovat jedna z největších kolonií pestrobarevných ptáků papuchalků. S podobnou atrakcí se můžete setkat i kousek vedle, na Islandu. Poslední dobou je však zahlédnutí většího hejna spíše raritou, než tradicí, hlavně kvůli jejich lovu na maso (chutí připomíná kuřecí s mandlovým nádechem), ale i kvůli nestálému počasí, které brání na ostrov vyjet. Alternativou může být ostrov Nólsoy, kde nejenže můžete pozorovat jednu z největších kolonií buřňáků na světě, zkusit spočítat každou ovci, kterou potkáte, ale i navštívit vzdálený maják, což ocení hlavně dobrodruzi.
Eysturoy a místní kuchyně
Na druhém největším ostrově Faerských ostrovů, a dalo by se říct, že i nejzajímavějším, najdete mnoho turistických míst. Nejenže se zde nachází nejvyšší hora Slættaratindur, kterou lze zdolat bez horolezeckého vybavení během čtyř hodin, ale i vesnička Gjógv s přírodním přístavem, který svým půvabem očaroval i dánského korunního prince a jeho ženu. Na počest jejich návštěvy byla nad údolím vybudována lavička, která nese princeznino jméno a byla to právě ona, kdo na ni usedl jako první.
Přírodní přístav Gjógv, Lars Plougmann
Jakmile vám po celodenní výpravě vyhládne, zcela určitě budete chtít okusit tradiční faerské speciality. Ať už hlavní vývozní artikl – ryby na různé způsoby, či maso zmíněných papuchalků nebo specialitu ostrovů, sušené ovčí maso.
Asi většině z vás se při slově „Skotsko“ vybaví stálezelená krajina, tradiční kilty či palírny té nejkvalitnější whisky na světě. Avšak tato země skýtá mnohem více, a proto si zaslouží dostat se do vašeho podvědomí. Krajina se může jevit dosti nehostinně, počasí je proměnlivé i navzdory vlivu působení Golfského proudu. Území je rozčleněno do 32 správních oblastí, hlavním městem je Edinburgh.
Typická skotská krajina, Moyan Brenn
Skotská Vysočina a příšera z Loch Ness
Studeným větrem ošlehávané útesy, fenomenální kamenné hrady ztracené v mlze, nádherná nespoutaná příroda, kterou tvoří hory, jezera nebo horská údolí, to je nejmalebnější region Skotska. Počasí bývá dosti nepříjemné, většinu času prší, nebo je zataženo, ovšem okolní krajina celkový dojem vyvažuje. Okolní hory jsou opravdu vysoké, nejvyšší je dokonce nejvyššího horou celého Spojeného království – Ben Nevis (1 344 m n. m.). Svou návštěvou byste zcela určitě měli poctít Eileen Donan Castle, jejž pozná každý filmový fanoušek. Vrcholem celé výpravy bývá tradičně jezero Loch Ness, pověstné svými temnými a hlubokými vodami, ve kterých by měla žít Nessie, chcete-li Lochnesská příšera. Je jen na vás, jestli budete přemýšlet, zda se opravdu někde v hloubkách skrývá, či se budete kochat krajinou obklopující druhé největší jezero Skotska.
Západ slunce nad jezerem Loch Ness, Peter Mulligan
Pláže a ostrovy
Pláže lemují prakticky celé území Skotska. Jsou písčité, s bouřícím mořem a silnými větry, čehož s oblibou využívají surfaři. Přestože vln je ve Skotku dostatek, jejich sjíždění se doporučuje spíše zkušenějším surfařům. Mekkou je městečko Thurso, kde lze spojit sport s kulturou: vlny se rozbíjejí přímo pod hradem ze 17. století. A pokud jste opravdovým milovníkem kultury a krajiny, připomínající dobu krále Artuše, není lepší volba, než slavný ostrov Isle of Skye. Můžete zde pozorovat dechberoucí scenérie východů a západů slunce, jehož paprsky probleskují mezi čedičovými útesy (například na výběžku Trotternish) či navštívit nejdéle obývaný hrad v celém Skotsku – Dunvegan Castle. Rovněž stojí za zmínku zátoka Camasunary Bay, která vybízí k relaxaci. Skotsko ovšem není jen Isle of Skye, severněji se rozkládají Shetlandské ostrovy, které jsou bohaté zejména na ptactvo, a nenajdete na nich žádný les. Další skupinou ostrovů jsou Orkneje, jež byly ovlivněny vikingskými kmeny a jejichž klima překvapí svou neobvyklou stálostí, a Hebridy poskládané z velkého množství drobných ostrůvků…
Hrad Eilean Donan, Moyan Brenn
Dobré jídlo?
Cestování to není jen potrava pro duši, významnou částí je i ochutnávka místních pokrmů a tradic. Nad skotskou kuchyní zapláčí vegetariáni, neboť hlavní složkou je maso. V jakékoli podobě a v jakoukoli denní dobu. Proto vás nemůže překvapit typická anglická snídaně (samozřejmě avizovaná jako typicky skotská) přilepšená jelitem, či bramborovými plackami. Skotové rovněž velmi často udí ryby a konzumují plody moře. Jestliže byste chtěli ochutnat skotské tradiční jídlo – haggis, podávané například na státní svátek Burn’s Night, musíte se lehce obrnit. Ne každému totiž chutnají mleté jehněčí vnitřnosti s ovesnými vložkami napěchované do jehněčích žaludků a následně uvařené. Po takovém jídle přijde vhod sklenička whisky. A až do sebe tohle všechno naskládáte, určitě oceníte aktivní využítí získané energie. Inu proč ne? Skotská golfová hřiště patří k nejlepším na světě a ostatním sportům se zde rovněž velmi daří.
Pokud zadáte do vyhledávače slovo „Laponsko“, možná budete lehce zmateni. Kdeže se to Laponsko vlastně nachází? Laponsko je označení oblasti za polárním kruhem na Skandinávském poloostrově, tudíž se rozkládá jak v Norsku, Švédku a Finsku, část zasahuje i na poloostrov Kolu, patřící Rusku. Ale poněvadž by bylo nemožné popsat celé toto území, zaměříme se na stejnojmenného „bratříčka“ velkého Laponska, finskou provincii – Laponsko. Centrem je město Rovaniemi, které samo o sobě je velkou zajímavostí. Přestože v něm žije jen 60 000 obyvatel, svou rozlohou se zapsalo mezi největší města na světě i v Evropě. Dalším zajímavým prvkem je půdorys města, které bylo po vybombardování během druhé světové války vystavěno do podoby sobí hlavy s parožím.
Úsvit nad městečkem Inarinjärvi, Jaro Larnos
Zasněžená krajina a sobi
Nejvhodnější dobou k návštěvě Laponska se jeví začátek jara, čili březen až duben. Právě tehdy se teploty začínají dostávat do příjemnějších hodnot (i tak se mohou pohybovat až kolem -10 °C) a sníh se stále drží v úctyhodné tloušťce. Navíc je tento čas nejideálnějším k pozorování polární záře, která je se všemi severskými oblastmi neodmyslitelně spjatá.
Sněhová pokrývka se drží většinu roku, Markus Trienke
Mezi nejoblíbenější aktivity patří bezesporu jízda sáněmi taženými buďto psím, nebo sobím spřežením. Pokud preferujete spíše rychlejší jízdu, smečka huskyů bude tou správnou volbou, milovníci rozvážné jízdy, během které se můžou kochat krajinou, spíše zvolí sobí pohon. Krajina Laponska je rovněž hojně využívána k aktivnímu pohybu, mnoho cestovních kanceláří nabízí pobyty zaměřené na běžkování v zasněžené krajině.
Psí spřežení patří mezi oblíbené způsoby dopravy, Markus Trienke
Za Santou Clausem
Zůstaňme ještě chvíli v Rovaniemi, hlavním městě Laponska, kde zcela určitě nepřehlédnete vesničku Santa Clause, trochu kýčovité a komerční místo uprostřed čisté přírody. Tento malý zábavní park ocení zvláště děti, které mohou poslat své vánoční přáníčka opatřené razítkem Santy, či mají možnost prohodit pár slov se samotným Santou Clausem.
Mezi další atrakce Laponska patří vyjížďky ledoborcem spojené s možností koupele mezi krami (ve speciálním obleku), či noc v hotelu, kde je většina vybavení z ledu. Další možností, jak v Laponsku strávit čas, je návštěva Ranua Zoo, nejsevernější zoo na světě chovající spoustu divokých zvířat, převážně arktických druhů.
Mezi evropským a americkým kontinentem leží vulkanicky aktivní ostrov Island. Island má mnoho tváří, naleznete zde sopky, ledovce, gejzíry, vodopády, hory i polární záři. A Islanďané jsou si svého nesmírného přírodního bohatství vědomi – voda z většiny toků je pitná, v hlavním městě Reykjavíku je vzduch tak čistý a světelně neznečištěný, že zde můžete pozorovat severní polární záři, odhozený odpadek je raritou. Geotermální činnost je hojně využívána k vytápění bytů, jako zdroj teplé vody a elektrické energie, či v zimě v Reykjavíku, kde je horká voda vedená pod chodníky a brání tak jejich zmrznutí. Teploty se v zimě na jihu (poloha Reykjavíku) pohybují okolo -1 až 2 °C, v létě dosahují 15 a více stupňů Celsia.
Divoká příroda Islandu, Ron Kroetz
Modernost Reykjavíku
Dominantou Reykjavíku je chrám Hallgrímskirkja, strohá monumentální stavba, která se svou výškou 72,5 metrů ční do okolí. Kostel je postaven z betonových bloků, a pokud byste hledali zdobnost, hledali byste marně. Jediným výrazným prvkem, za to opravdu nádherným, jsou 15 metrů vysoké varhany s 15 000 píšťalami. Pakliže se přemístíte do přístavu, zcela jistě vás zaujme plastika vikingské lodi Sólfarið, která je dílem umělce Jóna Gunnara Árnasona. Západně od Sólfarið se nachází koncertní síň Harpa, lesknoucí se moderní budova, která má připomínat islandská seskupení čedičových sloupů. V přístavu rovněž najdete spoustu reklamních poutačů na plavby za velrybami, velmi oblíbenou turistickou atrakci. Paradoxem je, že pár metrů dál kotví lodě, které velryby loví.
Jedna z dominant Reykjavíku – Sólfarið, Helgi Halldórsson
Relaxace i poznání
Jestliže hledáme jedno z nejznámějších míst Islandu, je jím beze sporu Modrá Laguna. Toto koupaliště pod širou oblohou se nachází uprostřed lávových polí a voda (překvapivě slaná) má 37 až 40 °C. Je ohřívána termální činností a zároveň část tepla pochází ze sousední elektrárny, jež čerpá horkou páru o teplotě 240 °C z hloubky bezmála 2 kilometrů k výrobě elektřiny. Zbylá zkondenzovaná pára bohatá na soli, oxid křemičitý a jiné prvky putuje do Modré laguny a obohacuje její vodu. V průběhu času se zjistilo, že má voda léčebný účinek, zvláště při problémech s dýchacími cestami.
Modrá Laguna, Moyan Brenn
Na Islandu existuje místo, které je ve své podstatě miniaturou Islandu samotného. Najdete zde vše, co je pro Island typické, vše díky blízkosti Středoatlantského hřbetu, který půlí Island na dvě poloviny. Skalní hřeben Námafjall a jezero Mývatn. Oblast kolem jezera je chráněná, nejen pro své přírodní bohatství, rovněž je hnízdištěm velkého množství ptáků. Z jezera vytéká řeka Laxá, která je bohatá na lososy, k jejich lovení však potřebujete povolení. Pro Námafjall jsou typické žluté sirné půdy a šedivý sádrovec, bublající bahno a menší sopky.
Bublající bahno, malé sopky – Námafjall, Stig Nygaard
Island je těžko popsatelný v tomto rozsahu, nejlepší je spatřit jeho krásy a poznat jeho kouzlo na vlastní kůži. Naštěstí to v dnešní době není problém, poněvadž mnoho cestovních kanceláří a agentur nabízí poznávací zájezdy, jejichž cenová hladina se pohybuje od 25 000 Kč.
Pokud přijedete do Grónska, vaše první myšlenka bude asi taková: „Tady doba ledová ještě neskončila?“. Ve své podstatě budete mít pravdu, 85 % povrchu tohoto ostrova, který je mimochodem největším ostrovem světa, trvale pokrývá pevninský ledovec, jehož tloušťka místy dosahuje až 3 km. Grónsko, ač je zemí velké rozlohy, není samostatným státem, přestože má v nynější době vysokou míru autonomie. Celé území patří pod správu Dánského království, které získalo původně norské území na základě Kielské smlouvy v roce 1814.
Ledové panorama, Rene Schwietzke
Člověk nebo sob?
V celém Grónsku žije na 60 000 obyvatel (z toho necelá čtvrtina v hlavním městě Nuuk), což při rozloze 2 mil. km² dělá hustotu okolo 2,5 obyvatele na kilometr čtvereční. Proto je pravděpodobnější, že pokud se vydáte objevovat krásy ledovcové zasněžené krajiny, nepotkáte ani živáčka. Společnost vám budou dělat hlavně sobi, polární lišky nebo lední medvědi. Právě na medvěda narazíte v Severogrónském národním parku, který se nachází na úplném severu ostrova, a který je unikátní hned více aspekty. Nejenže je parkem nejsevernějším, zároveň je i největší. Navíc zde prakticky, v srdci magické tundry s pestrou faunou, nenarazíte na člověka.
Grónská městečka, David Stanley
Není to jen o ledu
Stejně jako ve většině severských států, i v Grónsku dochází k střídání polárního dne a polární noci. V zimě ozařuje krajinu polární záře, v létě slunce vůbec nezapadá. Právě léto je nejlepší doba na návštěvu Grónska, protože průměrná teplota z -7 °C vzroste na +7 °C. Turistům se však neradí počasí podceňovat, v odlehlých pustinách je pomoc velmi nepravděpodobná a města byste v celém Grónsku spočítali na prstech dvou rukou.
Mezi turisticky nejnavštěvovanější místo, které je vizitkou a vzorem celé grónské krajiny, je ledovec Sermeq Kujalleq, od roku 2004 pod záštitou UNESCO. Nejproduktivnější a největší na severní polokouli, který ústí do moře; výčet vlastností, které ledovec v městečku Ilulissat má. Místní nabízejí turistům projížďky mezi odlomenými krami, zvláště projížďky v noci mají své neopakovatelné kouzlo. Věřili byste, že se ledovec pohybuje rychlostí až 40 metrů za den?!
Ilullisat fjord, Kate Bum
Na tuleně na Disku
Jakmile se pokocháte Ilulissatem, může být vaší další zastávkou ostrov Disko. Lákadel je na ostrově hned několik. Naleznete zde pláž s černým pískem, či zátoku Disko Bay, kde se vám naskytne pohled na ohromující útesy zvedající se do výše jednoho kilometru. Další zajímavostí je krajina samotná, která je během léta pokryta bohatou vegetací a odpovídá tak názvu Greenland – zelená země. A pokud budete odvážní, můžete ochutnat i tradiční eskymáckou kuchyni: plněné sobí žaludky, či pečené tulení maso.
Jestli zatoužíte poznat zážitky Čechů, kteří v Grónsku žijí, doporučuji knihu „Grónsko – Ostrov splněné touhy“ manželů Klempířových.
Kra na Disco Bay, Göran Ingman
Sopoty jsou přímořským městem v severním Polsku, oblíbeným letoviskem hlavně v letních měsících. Často se o něm hovoří jako o hlavním letním městu Polska, a toto označení je více než pravdivé. Toto lázeňské město má mnoho k nabídnutí – dlouhé prosluněné písečné pláže, místa dýchající historií, jedinečné mikroklima a světoznámý hudební festival. Vítejte v Sopotech!
Přírodní podmínky
Sopoty jsou omývány Baltským mořem, které je známé svou studenou vodou a silnými větry, a s tím spojenými horšími podmínkami ke koupání. V Sopotech je tomu jinak, město je před větrem chráněné poloostrovem Hel, navíc je celá oblast součástí Gdaňské zátoky. Kolem celého města se rozkládá chráněná oblast bohatá jak na floru, tak na faunu. Pláže jsou písčité a široké, vstup do moře mírný a zároveň si návštěvník užije i vln. Pozor, na podzim a v zimě je nutno přibalit s sebou teplejší, v nejlepším případě neprofouknutelné oblečení, od moře totiž silně fouká (počasí se v chladnější části roku blíží severskému vzoru).
Písečné pláže, čisté moře a v pozadí molo, Diego Delso
Hlavní lákadla
Pokud navštívíte Sopoty, určitě byste neměli zapomenout na následující místa. Téměř symbolem města se během let stal tzv. Křivý dům, dílo inspirované kresbami Johna Martina Szancera a Pera Dahlberga. Dům, kde nic není, tak jak by mělo být, ale který se stal oblíbeným kulturním centrem.
Křivý dům, dílo moderní architektury, Topory
Dominantou celého pobřeží je sopotské molo, nejdelší dřevěné molo v celé Evropě. Za zmínku stojí samotný vznik mola. První záznamy najdeme z počátku 19. století; roku 1827 byl Georgem Haffnerem vybudován předchůdce dnešního mola, který dosahoval délky 31 metrů. Od té doby začalo prodlužování mola, takže ve dvacátých letech dvacátého století měřilo přes 300 metrů. V současnosti dosáhla stavba úctyhodných 511,5 metrů a hrdě tak nese titul nejdelšího dřevěného mola v Evropě. Je centrem kulturního dění, stejně tak se zde můžete dobře najíst či objednat si lahodnou kávu. A pokud nechcete příliš utrácet, stačí se jen pokochat výhledem na širé moře na konci mola, nebo naopak obrátit zrak na opačnou stranu a spatřit tak celou kolonádu Monciak, kterou lemují kavárny, obchůdky, galerie a muzea. Rozhodně vaši pozornost upoutá velkolepá budova hotelu Sofitel Grand, nejluxusnějšího hotelu Sopot, ve kterém nocovalo mnoho známých jmen: Fidel Castro, Adolf Hitler, Greta Garbo či Bonny M.
Hotel Grand, Diego Delso
Hudba, divadlo, sport
Bylo by velmi nepravděpodobné, pokud byste neslyšeli o mezinárodní festivalu v Sopotech. Tato prestižní hudební přehlídka se koná každoročně v Lesní opeře, obrovském venkovním amfiteátru, který pojme na čtyři tisíce diváků, čímž dodává celému festivalu širší rozměr. Sopoty v hudebním světě znamenají pojem a je čest být na toto místo pozván. Ať už na Sopot festival, či na Operní festival (jeho kořeny sahají až do předválečné doby). Též divadelní milovníci si přijdou na své, během léta je na pláži pořádán Festival dvou divadel.
Tajemná zákoutí
Sopoty vám ukáží i svou druhou tvář, tichou a rozjímavou. Najdete zde spoustu zákoutí, kde můžete v pohodlí odpočívat, prohlédnete si krásné secesní stavby, které sloužily pro radovánky šlechty v předválečné době. Mnohá z těchto míst posloužila jako předloha románů Pawla Huelleho a Stefana Chwina, významným polským autorům.
Nejhlubší na světě. Nejstarší. Největší rezervoár sladké vody na Zemi. Všemi těmito přízvisky se může pyšnit ruské jezero Bajkal, nacházející se v jižní části východní Sibiře. Jeho rozloha je srovnatelná s rozlohou Belgie, často je proto nazýváno mořem. Není se čemu divit, rozloha činí úchvatných 31 500 km². Po většinu roku je voda ledová, led se drží až šest měsíců a ani v létě nedosahují teploty vysokých hodnot. I tak má Bajkal co nabídnout, zvláště milovníkům drsné sibiřské krajiny.
V zimě jezero připomíná sněžnou pláň, Thomas Depenbusch
Je libo vlak?
Přestože se jezero nachází v kotlině mezi horskými štíty, konkrétně pásmem horských hřbetů a kotlin nazývaných jako Přibajkalí, dostat se k němu není příliš složité. Nejsnadnější, a i nejpohodlnější, způsob je Transsibiřská magistrála, fenomenální vlakové spojení Moskva – Vladivostok. Ve městě Irkutsk můžete vystoupit a pokračovat k jezeru dalším spojem, případně využít tzv. maršrutek (sdílené taxi, které však jezdí velmi nepravidelně). Pokud je vašim cílem vzdálenější destinace, nezoufejte. V úseku Irkutsk – Ulan-Ude lze spatřit jezero z okénka, a alespoň takto se pokochat jeho krásou.
Typická krajina pro tajgu, Sergey Gabdurakhmanov
Tajga a vodní příšera
Pro celou oblast je typickým biomem tajga – jehličnaté stromy, keře, relativně chladné podnebí. Léto je chladné a deštivé, zima mrazivá a bohatá na sníh. Průměrné roční teploty se pohybují okolo 15 °C v létě, v zimě klesá hladina teploměru až k −19 °C. Pláže jsou písečné i kamenité, protkané kořeny jehličnatých stromů.
A co voda samotná? V zimě a na jaře je průzračně modrá a viditelnost pod hladinu dosahuje až 40 metrů, naopak v létě se barví do zelena. Příčinou je přemnožení vodních organismů, zejména rozsivek a různých druhů prvoků. V zimě voda obsahuje tak málo solí, že může být směle používána jako destilovaná (nedoporučuje se konzumovat z důvodu demineralizace organismu). Typickým živočichem pro Bajkal je jeseter – ryba s protáhlým tělem dorůstající až dvou metrů – v 80. letech 20. stol. vznikla pověst o obrovském jeseterovi, který vznikl zdegenerováním díky nebezpečnému odpadu. Ruská Lochneská příšera? Kdo ví.
Ostrov Olchon
Oblíbenou turistickou destinací je město Listvjanka, které je jakýmsi centrem a výchozím místem pro „jezerní“ turistiku. Na Bajkalu se nachází spousta ostrovů, malých i velkých. Jedním z nich je ostrov Olchon s významnou šamanistickou svatyní Šamankou. Vstup na skalní výběžek je přísně zakázán, jedná se o svaté místo a rovněž hrozí pád ze skály. Pokud máte rádi historii, navštivte Pesčanoje – tábor nucených prací, který fungoval až do 50. let.
Ostrov Olchon a svatyně Šamanka, Jason Rogers
Smutná realita
Okolí Bajkalu je unikátním ekologickým systémem, který však v poslední době čelí stále masivnějšímu znečištění. Nejsilněji znečišťuje jezero řeka Selenga, která každoročně přináší tuny odpadků a do níž jsou vypouštěny průmyslové odpadní vody. Pohromou pro ekosystém byla výstavba Irkutské přehradní nádrže v šedesátých letech minulého století, která zapříčinila růst hladiny jezera o 1,2 metru a následné vylití vody do okolí. Došlo k degradaci krajiny, erozi půdy a narušení ptačích hnízdišť, popř. rybích trdlišť.
Sponzorované odkazy