Nejhlubší na světě. Nejstarší. Největší rezervoár sladké vody na Zemi. Všemi těmito přízvisky se může pyšnit ruské jezero Bajkal, nacházející se v jižní části východní Sibiře. Jeho rozloha je srovnatelná s rozlohou Belgie, často je proto nazýváno mořem. Není se čemu divit, rozloha činí úchvatných 31 500 km². Po většinu roku je voda ledová, led se drží až šest měsíců a ani v létě nedosahují teploty vysokých hodnot. I tak má Bajkal co nabídnout, zvláště milovníkům drsné sibiřské krajiny.

V zimě jezero připomíná sněžnou pláň, Thomas Depenbusch

Je libo vlak?

Přestože se jezero nachází v kotlině mezi horskými štíty, konkrétně pásmem horských hřbetů a kotlin nazývaných jako Přibajkalí, dostat se k němu není příliš složité. Nejsnadnější, a i nejpohodlnější, způsob je Transsibiřská magistrála, fenomenální vlakové spojení Moskva – Vladivostok. Ve městě Irkutsk můžete vystoupit a pokračovat k jezeru dalším spojem, případně využít tzv. maršrutek (sdílené taxi, které však jezdí velmi nepravidelně). Pokud je vašim cílem vzdálenější destinace, nezoufejte. V úseku Irkutsk – Ulan-Ude lze spatřit jezero z okénka, a alespoň takto se pokochat jeho krásou.

Typická krajina pro tajgu, Sergey Gabdurakhmanov

Tajga a vodní příšera

Pro celou oblast je typickým biomem tajga – jehličnaté stromy, keře, relativně chladné podnebí. Léto je chladné a deštivé, zima mrazivá a bohatá na sníh. Průměrné roční teploty se pohybují okolo 15 °C v létě, v zimě klesá hladina teploměru až k −19 °C. Pláže jsou písečné i kamenité, protkané kořeny jehličnatých stromů.

A co voda samotná? V zimě a na jaře je průzračně modrá a viditelnost pod hladinu dosahuje až 40 metrů, naopak v létě se barví do zelena. Příčinou je přemnožení vodních organismů, zejména rozsivek a různých druhů prvoků. V zimě voda obsahuje tak málo solí, že může být směle používána jako destilovaná (nedoporučuje se konzumovat z důvodu demineralizace organismu). Typickým živočichem pro Bajkal je jeseter – ryba s protáhlým tělem dorůstající až dvou metrů – v 80. letech 20. stol. vznikla pověst o obrovském jeseterovi, který vznikl zdegenerováním díky nebezpečnému odpadu. Ruská Lochneská příšera? Kdo ví.

Ostrov Olchon

Oblíbenou turistickou destinací je město Listvjanka, které je jakýmsi centrem a výchozím místem pro „jezerní“ turistiku. Na Bajkalu se nachází spousta ostrovů, malých i velkých. Jedním z nich je ostrov Olchon s významnou šamanistickou svatyní Šamankou. Vstup na skalní výběžek je přísně zakázán, jedná se o svaté místo a rovněž hrozí pád ze skály. Pokud máte rádi historii, navštivte Pesčanoje – tábor nucených prací, který fungoval až do 50. let.

Ostrov Olchon a svatyně Šamanka, Jason Rogers

Smutná realita

Okolí Bajkalu je unikátním ekologickým systémem, který však v poslední době čelí stále masivnějšímu znečištění. Nejsilněji znečišťuje jezero řeka Selenga, která každoročně přináší tuny odpadků a do níž jsou vypouštěny průmyslové odpadní vody. Pohromou pro ekosystém byla výstavba Irkutské přehradní nádrže v šedesátých letech minulého století, která zapříčinila růst hladiny jezera o 1,2 metru a následné vylití vody do okolí. Došlo k degradaci krajiny, erozi půdy a narušení ptačích hnízdišť, popř. rybích trdlišť.